Augustýn Valášek

V roce 1879 narodil se v Lutopecnách u Kroměříže Augustýn Valášek. Brzy poté, co vystudoval vysokou školu hospodářskou, odešel do Polska, kde nastoupil jako bankovní úředník ve Lvo­vě, jejímž se stal později ředitelem.

Zde poznal Eleonoru Ostrowskou s přídomkem Rawitz, pocháze­jící ze starého polského šlechtického rodu, narozenou 1876.

 Eleonora se v 17.letech provdala za barona von Borka, s nímž žila střídavě ve Lvově a v Zakopaném, kde vlastnili dvě tiskárny. Po deseti letech manželství, které dalo život čtyřem dětem, baron Bork zemřel na zápal plic. Vdova Eleono­ra pak vedla obě tiskárny sama.

Augustýn Valášek chodil do banky kolem oken tiskárny ve Lvově, kde Eleonora sedávala u okna nad korekturami, tak se poznali a za rok byla svatba.

Augustýnu Valáškovi se ve Lvově nelíbilo, přemluvil manžel­ku, aby obě tiskárny prodala a odstěhovala se s ním někam ke Krakovu. Zde se jim dařilo dobře, ale přišel červenec 1914 a s ním počátek 1.světové války. Do rodiny zatím přibyly další dvě děti-Marie a Mieczyslav a třetí se mělo narodit.

V Polsku nebylo bezpečno, různé bandy přepadávaly vesnice a města. Bývalá šlechtična s malými dětmi zůstala v Bochni u rodičů / kteří se tam rovněž přistěhovali, když prodali na východě statky a v Bochni koupili na náměstí dům, zatímco Augustýn Valášek se čtyřmi dětmi z prvního manželství se vydal vozem s potravinami a cenostmi na Moravu, do Brna, kde měl bratrance farářem. Ten své příbuzné přivítal s otevře­nou náručí. Děti zůstaly v Brně, otec se vrátil do Polska.

Svůj statek však našel vyplundrovaný a vypálený po přepadu bandou povstalců, přišel tak o veškerý majetek.

Nejmladší dítě Valáškovy rodiny, dcera, která se zatím naro­dila, dostala jméno Leatitie-jméno v Polsku obvyklé, zna­menající radost nebo v radosti zrozená.

první světovou válku prožili Valáškovi u babičky a dědečka v Bochni. V roce 1916 se Augustýn Valášek rozhodl koupit nádhernou usedlost v Gieraltowicích. Toto město je vzdáleno jen 5 km od Wadowic, kde se v té době narodil Jan Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II. Valáškovi a Wojtylovi se dobře znali a stýkali se.

Ke Gieraltowickému statku patřilo i 200 ha rybníků se spous­tou ryb, které šly dobře na odbyt u početní židovské komu­nity. Statek byl postaven jako staré šlechtické sídlo. Prý zde roku 1688 přespal král Jan Sobieski, když tudy táhl s vojs­kem. Na paměť události zde byla postavena mohyla a kolem vy­sázeny do kruhu duby.

Tři nejstarší dcery z prvního manželství studovaly učitelský ústav v Krakově, nejstarší Laetitie se později vdala za Jo­sefa Dytrycha.

Z Gieraltowic musela rodina opět uprchnout, protože jí bylo vyhrožováno vypálením domu a statku. V Polsku byly tenkrát velmi složité poměry, obtížná situace, pořád se mluvilo o válce. Rodákovi z Lutopecen nezbylo nic jiného, než odvést rodinu do země, kde se narodil a kterou znal, na Moravu, i když v Polsku musel zanechat spoustu majetku. Usadil se na statku Červený Dvůr u Krnova, který z téměř rozvalin pozve­dl a přebudoval, takže se jim začalo dařit dobře. Valáškova rodina byla bohatá, na vše měli lidi-pokojské, pomocné síly z Polska si vzali sebou i kuchaře. Statek Červený Dvůr byl o rozloze 252 ha a Valášek jako zkušený hospodář se věnoval výzkumnictví a pěstitelství. Křížil různé druhy pšenice, až získal výnosnou odrůdu, která nesla jeho jméno-Valáškova pšenice.

Červený Dvůr ležel v oblasti, v níž panovaly složité národnostní poměry. Valášek byl zanícený vlastenec, začal se sta­rat o to, aby české děti měly v Krnově vlastní českou školu, byl členem okresního zastupitelstva, různých korporací a spolků, mezi nimi i Matice Slezské. Na své náklady postavil v Úvalé českou školu.

Malá Leatitie začala chodit do 1. třídy v Krnově. V dalších letech školy se věnovala hudbě a kreslení.

Poslední dcera Jadwiga po dokončení učitelského ústavu dos­tala místo v Krakově, po dvou letech se provdala za zubního lékaře Boleslava Kiliana a pracovala u něj jako asistentka. Pro syna Jana koupil otec Valášek menší statek a zařídil mu chov koní. Do roka se Jan oženil a měl dva syny. V necelých 30.letech však zemřel na zápal plic. Jeho synové se stali námořními inženýry-Zbyšev v Gdyni pracoval v projekci, Eugen v Šepotech se stal námořním kapitánem, později dokonce admirálem.

Augustýn Valášek jako dobrý hospodář svůj statek v Červeném Dvoře neustále zveleboval a modernizoval. Postavil při něm vlastní elektrárnu, zavedl elektrické dojičky, vlastnil tři traktory a výkonné zemědělské stroje, na statek přibylo 180 krav, vlastnil 30 koní, zřídil rozsáhlý vepřín, z něhož zásoboval pražské jatky.

To se však opět chýlilo k válečnému konfliktu. Henleinovci vytiskli listinu se seznámen těch, kdo mají být v případě záboru okamžitě zlikvidováni a na prvém místě byl A.Valá­šek a po něm celá rodina. Toho dne se rozhodl ze statku ode­jít. Koncem září mu doručil důstojník pohraniční stráže zprávu, že německé jednotky překročí hranici 1.10.1938 o 6 hodině ranní. Bylo nutno opět evakuovat. K tomu mu armá­da poskytla 15 vagonů přistavených na krnovském nádraží v odpoledních hodinách a několik nákladních automobilů k do­pravě majetku na Moravu. Evakuace musela být ukončena do půlnoci 30.9.1938. Vlak s nejnutnějším nábytkem, zařízením a výpěstky odejel v 18 hodin směrem na Přerov.

Na Moravě našla rodina útulek v rozestavené vilce v Citově a později v Brodku u Přerova.

Po několika týdnech Valášek chtěl vědět, co se děje s jeho statkem v Červeném Dvoře, vypravil se proto se synem Mieczyslavem přes německou hranici / celnice byla ve sv.Kopečku z Mariánského údolí /. V Opavě chtěl získat informace od přátel v kavárně, kde se dříve Češi scházeli. Než však do­sedli, byli zatčeni gestapem, po dvouměsíčním věznění v Opa­vě odvezeni do Dachau, kde měli být zastřeleni. Když se několik týdnů nevraceli domů, vydala se po jejich stopách dcera Marie, byla však rovněž zatčena v Opavě a rovněž pos­lána do Dachau. Náhoda přispěla k jejich osvobození.

Valášek ještě za svého pobytu v Červeném Dvoře se seznámil se studovaným, inteligentním, a vzdělaným Němcem a jejich ro­diny se v Krnově stýkaly. Ten se stal vysokým funkcionářem, či dokonce velitelem služebny gestapa v Opavě. Do rukou se mu dostal spis Marie Walaschek, do které byl dříve zamilován. Zajel do Dachau a z moci svého postavení vymohl propuštění Marie i jejího otce a bratra. Otec byl velmi nemocen, nebyl pohyblivý, proto jejich "ochránce” v Ostravě dal přistavit sanitku a ta všechny po přání šťastné cesty dovezla do Brod­ku. Tak se zase celá rodina setkala.

Valáškova rodina byla zbožná a pravidelně navštěvovala kos­tel sv.Jana Křtitele v Brodku. Zde se Leatitie setkala a seznámila se svým budoucím manželem Josefem Dytrychem. Jeho rodiče pocházeli z Rakouska, otec jako strážmistr se přiže­nil do Alkowen blízko Efferdingu u Salcburku, matka pocháze­la z rolnické rodiny, žijící vysoko v horách.

Dytrychovi byli stará hanácká rodina, její příslušníci byli váženými lidmi. Do rodiny patřil také strýc Josefa Dytrycha Dr. Hugo Dytrych, za 1. světová války vysoký důstojník. Když sloužil v Hradci Králové, navštívil tuto posádku císař Karel I., při prohlídce se mu Hugo zaslíbil a jmenoval ho svým pobočníkem. V té době si Hugo Dietrich jméno počeštil na Dytrych a s ním celá rodina. Žil ve Vídni, kde se oženil s hraběnkou…..      

Když se vdávala jeho neteř, přijel i s manželkou na svatbu, při vstupu do kostela dvoumetrový muž zavadil hlavou o níz­ko zavěšenou kostelní lampu, skácel se k zemi, na místě mr­tev.

Josef Dytrych pracoval v Praze jako příručí u firmy Meinl na Václavském náměstí. Po večerech studoval soukromně slévárenství, strojírenství, kovolitectví, absolvoval letecký kurz a získal letecký průkaz. Vrátil se do Brodku, kde  si zařídil vlastní pražírnu kávy.

S Leititiou se oženil 4.4.1940, v tentýž den se provdala Ma­rie za architekta Františka Švepeše z Olomouce. Svatba byla v Záhlinicích.